Napadlo vás někdy, že nejste obětí svého života a okolností, ale jeho tvůrcem?
Každou chvíli se ohlašují nové úžasné objevy v oblasti genetiky. Genetika je tou nejžhavější oblastí vědy a možná nás zásadní objevy teprve čekají. Ale vy nemusíte čekat, až věda předloží vaší mysli důkazy. Máte již nyní přímý přístup do laboratoře své DNA, prostě proto, že žijete. Zjistíte, že vaše DNA čeká jen na to, až vložíte ten správný kód. Jakmile DNA dostane vaše instrukce, rozběhne se nový program, který vytvoří nové tělo, nový život, novou realitu. Důkazy se nacházejí přímo uvnitř vás.
Pojďme se na chvíli projít po naší vnitřní laboratoři a podívat se na genetickou výbavu, kterou nás příroda obdařila.
Podívejme se na okamžik na svou dlaň a na kůži, která ji pokrývá. Je tvořena milióny malých kožních buněk. A nyní se podíváme dovnitř jedné takové buňky.
Každá buňka se skládá ze tří částí – membrány, vnitřního obalu (cytoplasmy), obsahujícího pracovní aparát buňky, a jádra s buněčnou DNA s jejími instrukcemi. V těle máme 60 bilionů takových buněk se specifickými rolemi. Ale co je důležité – že každá jednotlivá buňka v tomto okamžiku dělá dvě základní věci – naslouchá a odpovídá.
Každá buňka neustále přijímá informace ze svého okolí skrze nespočet molekulárních antén uložených v buněčné membráně. Tato buněčná stěna interpretuje signály z okolí a předává odpovídající instrukce DNA v buněčném jádru. Naše DNA potom odpovídá tím, že aktivuje nezbytná zařízení v buňce. Je jako kapitán na lodi, který předává informace dolů do strojovny lodi podle toho, co vidí hlídka na obzoru. Když zaznamená nějakou překážku, varuje kapitána a ten pak nařídí námořníkům ve strojovně v podpalubí, aby vypnuli či zapnuli motor, který pohání turbínu, nebo změnili rychlost rotace lodního šroubu. V našem těle je to stejné: molekulární spínače v buňce říkají DNA, které geny zapnout a které vypnout. Tento proces probíhá bez ustání ve všech buňkách, ve dne v noci, po celý náš život. A my jsme zde proto, abychom našli klíč k obrovské molekulární síle uložené v našem těle.
Nahlédněme ještě do strojovny – do jádra buňky. Najdeme tam velmi známý dvojitý spirálovitý útvar DNA. Stejně jako sůl je i DNA přirozený elektrovodič. Je velmi citlivá na elektromagnetické vlny. I nepatrná změna nálady vyvolá signál dostatečně silný na to, aby vzbudil náležitou odezvu v DNA. A podobně negativní či pozitivní myšlenka vybudí nepatrný elektromagnetický signál, ten projde tělem přes buněčnou membránu až do DNA a tu pak přiměje k nějaké formě biologické odpovědi. Většina z nás si vůbec neuvědomuje, jak naše nálady, myšlenky, přesvědčení a postoje doslova formují naše těla.
Kvůli vysoké citlivosti naší DNA se všechno v našem životě, počínaje jídlem, které jíme, až po lidi, se kterými žijeme, podílí na spoluutváření našeho těla, a to prostřednictvím našeho postoje. Náš postoj určuje povahu elektromagnetických signálů, které zasáhnou DNA. Například máte-li špatný den, vaše nálada bude vytvářet nízkofrekvenční proud a ten bude procházet vaším tělem. Vaše DNA na to zareaguje tak, že utlumí určité hormonální kanály v mozku. V důsledku toho se budete cítit smutně, depresivně nebo frustrovaně. Naopak pokud je člověk schopen přerušit řetězec negativních myšlenek a zasměje se sám sobě, vytvoří elektromagnetický proud vysoké frekvence, na který DNA zareaguje aktivací hormonů, díky nimž bude jeho den mnohem radostnější.
Tento proces programování DNA vlastním postojem je základem dobře známého placebo efektu a také nového odvětví genetiky, epigenetiky. Epigenetika je věda studující způsob, jímž prostředí ovlivňuje naše geny. Toto nové odvětví biologie je mnohem holističtější než modely, které nám byly doposud známy. Když rozšíříme myšlenku vlivu prostředí také na elektromagnetické pole kvantové fyziky, potom musíme připustit i vliv lidského postoje. Na kvantové úrovni je prostředím náš postoj.
Z toho vyplývá, že nikdy nemůžeme být obětí své DNA. A stejně tak ani obětí svého osudu. Můžeme být jen obětí svého postoje. Každá myšlenka, která nám prolétne hlavou, každý pocit, který v nás vytane, každé slovo, jež vyslovíme, a každý pohyb, který uděláme, přímo programují naše geny a utvářejí naši realitu. Tudíž na kvantové úrovni tvoříme prostředí, které zpětně programuje naše geny.
Toto je to velké tajemství, které Genové klíče ukrývají – tajemství svobody. Až je sami pro sebe odhalíte, život se vám promění přímo před očima.
Nemusíte čekat na důkazy vědy.
Důkazem jste právě vy a to, že žijete.
Naše DNA je supervodič
Ještě než lidská bytost uskuteční kvantový skok do bezeslovné vysoce duchovní sféry siddhi, musí nastat jistý neobvyklý jev. Většina naší DNA (přes 90 %) se genetikům jeví jako prázdný prostor, který neslouží žádnému účelu. Proto si tato část DNA vysloužila pojmenování odpadní neboli zbytková DNA. Skutečný účel této části DNA je však zásadně nepochopen. Je to právě zbytková DNA, která uchovává celé kolektivní paměťové vzorce naší minulosti – nejen minulosti lidí, ale také vzdálenou minulost zvířat, plazů a ještě vzdálenější minulost rostlin a bakterií. Dříve než člověk dosáhne siddhického stavu, musí být všechna tato genetická paměť z naší DNA vyčištěna. To znamená, že současně se zvyšováním frekvencí musí člověk zpracovat do hloubky mnoho stínů, které pocházejí z této naší pradávné kolektivní minulosti. Tyto stínové frekvence, v buddhismu zvané sanskáry, se doslova omotaly kolem naší DNA. Jediné, co je může opět odmotat, je světlo vědomí. Některé výzkumy DNA rovněž ukázaly, že její méně známou elektromagnetickou výbavou je schopnost přitahovat fotony (elementární světelné částice) a vést je spirálovitým pohybem podél dvojité šroubovice DNA. Právě tato schopnost DNA vázat na sebe světlo odhaluje tajemnou funkci zbytkové DNA v našem těle – sloužit jako supervodič, jehož jediným účelem je exponenciálně zvyšovat frekvence, které tělem procházejí. To pro změnu vede ke kompletní transmutaci uspořádání celé bytosti. Tento ne zcela obvyklý jev se anglicky nazývá transposition burst a zahrnuje náhlý synchronizovaný posun tisíců částic DNA lidského těla do nového a rozdílného genetického nastavení. Je to zrod naprosto nové lidské bytosti – homo sanctus – člověka svatého.Při pohledu na tento přechod ze stínu do siddhi si snad uvědomujeme, jak úžasnou evoluční cestu Genové klíče představují. Jsou původním vnitřním jazykem světla, a přestože jsou utkány ze slov, tato slova nejsou ničím jiným než frekvencemi světla. Genové klíče jsou poslové, které vysíláme do živoucí struktury naší DNA, a jejich úkolem je předat naší DNA instrukce k vybudování vyššího těla, plně vybaveného ke zvládnutí mnohem radostnějšího života. I ty nejhlubší strachy v našem těle nejsou ničím jiným než nízkovibračními vzorci, jež zatemňují čisté světlo zářící v srdci naší DNA.
Pouť Genovými klíči je úžasnou dobrodružnou výpravou až ke konečné hranici našeho vnitřního prostoru. Vyzývá našeho vnitřního bojovníka, aby pohlédl do tváře svých osobních i kolektivních démonů skrývajících se v naší DNA. Vyzbrojeni hravým, leč soustředěným rozjímáním a zdravou dávkou odvahy a trpělivosti se proklestíme až k nejvyšším úrovním lidského potenciálu. Mějme stále na paměti, že to není žádná složitá cesta, to jen naše mysl vytváří na cestě komplikace. Je to stejně přirozený proces jako dýchání. Rozjímání nad Genovými klíči můžeme zahrnout do svého každodenního života – během práce, umývání nádobí, při péči o děti, odpočinku, spánku a dokonce i snění. Vzorce našich genových klíčů se budou manifestovat automaticky, takže stačí jen naslouchat a učit se. Život, který se odehrává venku kolem nás, je zrcadlem toho, co se děje v naší DNA. Budeme-li nad ním rozjímat, objeví se jako zázrakem přímo před našima očima!
Věk syntézy
Velká změna postupně prostupující lidskou rasu s sebou přináší proměnu všeho, co jsme doposud brali jako samozřejmost. Jeden z největších posunů v lidské sféře zaznamenává role vědy, která byla po staletí založena na přístupu přes levou hemisféru, objektivním pozorování přírody a logických závěrech vycházejících z empirických výsledků. Vzhledem k tomu, že nový člověk, homo sanctus, nebude primárně působit z mentální roviny vědomí, objeví se zcela nový způsob pohledu na svět.
Už nebude nadále možné být pouhými pozorovateli života, aniž bychom si byli vědomi, že tím životem jsme my sami.
Pro ustrnulou moderní logickou mysl není snadné to pochopit. Dochází k základní změně mozkové struktury, jejíž první projevy můžeme sledovat již nyní. Vstupujeme do věku syntézy.
Skutečná syntéza může nastat, jen pokud je levá a pravá hemisféra našeho mozku v rovnováze. To znamená, že v lidstvu se rodí zcela nový způsob myšlení, který není ani tak myšlením, jako spíše věděním. Při čtení některých pasáží této knihy můžeme mít například pocit, že víme až do hloubi své bytosti, že uvedená tvrzení jsou pravdivá. Tento druh intuitivního vědění bude s narůstající harmonií našeho života stále silnější a trvalejší. Napojujeme se tak totiž na základní holografický vzorec celého vesmíru. Stejná geometrie, která vytváří naše geny, prostupuje i nekonečné galaxie. Jakmile Velká změna zasáhne naši DNA, začne postupně přebudovávat všechny aspekty našeho života do souladu s tímto všudypřítomným vesmírným vzorcem.
Šedesát čtyři genových klíčů je zvěstovatelem tohoto nového přístupu k pravdě, jelikož se jedná o ústřední archetypy, které nalezneme ve všech možných koutech vesmíru. Šedesátičtyřbitová matrice je nedílnou součástí fyziky, biologie, hudby, geometrie, architektury, počítačového programování a všech oblastí lidského zkoumání a snažení. Tvoří prazákladní čtyřrozměrnou strukturu časoprostoru. Není proto divu, že je stále objevován v jádru všech přírodních systémů. Jak uvidíme dále, naše DNA je založena na stejné šedesátičtyřbitové geometrii, což z nás činí holografický mikrokosmos uvnitř vesmíru jako celku. Mnoho velkých starověkých civilizací a učení a náboženství, například védské, egyptské, mayské a čínské, zakódovalo tuto matematickou strukturu do svého umění, kosmologie a vědy. Kamkoli se podíváme, od struktury našich buněk až po rytmus a pohyb nebeských těles, vidíme stejné fraktální vzorce, nekonečně se opakující ve stále jedinečnějších tvarech a formách.