„Budiž světlo“. To je známý axiom. Známe ho, ikdyž jsme nečetli Bibli. A chápeme ho? Dívám se, že v angličtině se nachází v této formulaci „Let there be Light“. A vskutku mi pomohl ten anglický překlad, jelikož slovo „Let“ znamená „nechat“ nebo „dovolit“. A to už zní jinak „dovol Světlu být“. Ten pocit, že není potřeba nic dělat, snažit se o něco nebo dokonce prosit, je úžasný. Jde jen o to dovolit světlu vstoupit do našeho života. Dovolit si ho vidět. A k rozptýlení temnoty stačí jen troška světla. Když čtete Bibli, zjistíte, že hlavním tématem je světlo vítězící nad temnotou.
A pokud čtete Genové klíče, vše tam je o světle. Je to jazyk světla. Vnáší „osvětlení“ do temných míst naší mysli.
Blížíme se k zimnímu slunovratu. Každý rok procházíme navenek nejtemnější fází roku. Slunečního svitu je velmi málo. Málo vnějšího světla, díky kterému jsme zvyklí vidět svět kolem. V období dlouhých zimních večerů, kdy je vnější světlo na svém minimu, máme ty nejlepší podmínky k vnímání vnitřního světla. A právě Vánoční svátky jsou obdobím oslavy, jsou to svátky Světla. Kdy jindy než v období největší tmy, že ano?
Celé to období je alegorií vnitřního prožívání a díky kratším dnům a absenci slunce (viditelného spektra světla) se dostáváme do kontaktu s vnitřní temnotou. Jsou to nahromaděné emoce viny, studu, zklamání, zlosti a všeho, co si v sobě nosíme a nedokážeme to propusit. Je to tíha osudu, kterou když dlouho nosíme, nakonec zapomeneme, že ji stále táhneme s sebou. Stane se naší součástí. A pak se může stát, že přijde Světlo a nám dojde, že už nemusíme. Je to světlo vnitřní, našim běžným smyslům skryté. Přináší osvobození, odpuštění, úlevu….. V naší mysli se něco změní, zažijeme pochopení, průlom. Je to skutečné požehnání.
A tehdy se vydáváme na tak trochu nezvyklou cestu. Na této cestě jde logika stranou a také běžně používané vnější smysly. Naše světelné tělo, také známé jako duhové tělo, které nás obklopuje, prostupuje a vyzařuje z nás, ale pro fyzický zrak zůstává většinou neviditelné, se rozzáří. Jelikož mu to „dovolíme“. Ve skutečnosti můžeme vnitřní světlo vnímat nejjasněji, když zavřeme oči. Ne každý si však toto světlo dokáže uvědomovat. Jsou lidé, kteří ho nikdy nepocítili. A jiní jej cítí pouze občas. Zkrátka vnitřní světlo neboli osvícení je jedno velké tajemství.
Světlo je vše. Hmota je světlo. My jsme světlo…..
Co se při těchto vnitřních procesem vlastně odehrává na fyzické rovině? Například při dlouhodobém pobytu ve tmě se z fyzického zraku můžeme přesunout k vnitřnímu zření, k vidění intuitivnímu. Proces vidění se neodehrává v očích ale uvnitř, v našem překladači, skrze osobní vyhodnocování přijímaného proudu energie. Na povrchu dění vidíme to, co dokážeme pojmenovat a jsme zvyklí vidět. To, co neznáme, většinou nevidíme. Otázkou je, zda můžeme začít vidět i to, co neznáme? Nebo jinak řečeno, můžeme znovu vidět to, co jsme byli schopni dříve vidět, ale časem jsme to zapoměli? Jako malí jsme se dokázali bez pojmenování a znalostí dívat na svět zcela jinak, bez omezení. Viděli jsme mnohem více jemnohmostných sfér. Nebyli jsme zatíženi vinou, studem, očekáváním, nároky na sebe…… Byli jsme otevření tomu, co dospělí nazývají jako zázraky. To, co se nacházelo za běžným fyzickým zrakem. Pojďme se tedy navrátit vědomě do těch chvil, kdy se zcela uvolníme, zapomeneme na vše ohraničené, na to, co známe. Pojďme se vrátit do nevinnosti.
Světelné tělo můžeme také oslovit pomocí invokací Sedmi posvátných pečetí. Tato jemná transmise nás spojuje s aspekty našeho bytí, které jsou běžně zahaleny mlhou naší neustále zaměstnané mysli.
K tomu, abychom mohli vnímat vnitřní světlo, potřebujeme být v klidu a uvolnění. Sevřené a zaneprázdněné mysli zůstávají mnohá tajemství ukrytá. Pravda obsažená v této transmisi přesahuje možnosti lidského jazyka, a proto můžeme tato slova plně pochopit, jen pokud se sami dokážeme pozvednout na vyšší frekvenční úroveň. Když vstřebáváme slova obsažená v invokacích, projasňují se postupně všechny úrovně našeho bytí. A my můžeme vidět svět trochu jinýma očima, očima našeho vyššího já. Sedm pečetí zahrnuje sedm kvalit světelného spektra. Každá ze sedmi kvalit je bránou k Milosti.
Další možností, jak se přiblížit vnímání světla je kontemplace nad skupinou kodonů, která se nazývá Rodina světla. Začíná v období na konci listopadu a trvá do konce prosince, kdy procházíme kvalitami GK 9, 5, 26 a 11. Všechny spolu svazuje aminokyselina threonin. Tato skupina čtyř chemických kódů, jejichž základním úkolem je vložit do DNA otisk, podle něhož je určován způsob, jakým naše tělo zachycuje, uchovává a přeměňuje světelné vlnění na energii. Na základě magnetismu naší aury světelné vlnění buď do buněčné struktury našeho těla přitahujeme a vítáme nebo je limitujeme (stínové chování). Žijeme-li na frekvenci strachu, omezujeme množství světla, které dopadá až k naší DNA. Čím otevřenější srdce máme, tím více světla vpouštíme ke své DNA. Pouze od určité úrovně frekvencí je možné probudit jisté kódy. Tento okruh kodonů oslovuje centrální sdělení Genových klíčů a to, že my lidé máme schopnost vědomě či nevědomě snižovat a zvyšovat frekvenci světla, které proudí naším tělem, a tím měníme svou realitu prostřednictvím DNA.
Markéta Doubravská
Napsat komentář