Existuje minulost?

posted in: OSOBNÍ KONTEMPLACE | 3

Usínala jsem se vzpomínkou na dětství. Často se mi stává, že v momentě mezi bděním a sněním cestuju nebo se setkám s nějaký zvířetem. Ikdyž se ten okamžik zdá být velmi krátký, je ve skutečnosti tak dlouhý, dokud v něm chci setrvat. V této konkrétní vzpomínce jsem se ocitla na místě, kde jsem vyrůstala, prohlížela jsem si každý detail prostředí a byl jsem dojatá. Velmi mě ta vzpomínka emocionálně přitahovala. Měla jsem to místo tak ráda. Venkov, babička a děda, stromy, hory, čerstvý vzduch…. jako bych tam skutečně byla. Jak to, že se ve vzpomínce mohu dostat tak blízko všem detailům, snad ještě blíže, než jsem je v té době prožívala? Začala jsem to zkoumat. Jak je možné, že moje tělo leží v určitý čas na určitém místě a „já“ se mohu přesunout v čase na jiné místo a tak detailně ho prožívat? Jsem u toho plně při vědomí. Sleduji, že čm více mě emočně to minulé prostředí vtahuje, tím více vědomou pozornost ztrácím. Když se mi tato pozornost uvědomění o něco více vrátí, tím více se minulosti vzdaluji. 

Je jasné, že pokud tato přitažlivost k nějaké vzpomínce trvá, mám tendence se vracet do minulosti a znovu ji prožívat. Určitá má část je stále v minulosti držena. Jak je to tedy s časem? Jak to, že mé různé části mohou být v jeden okamžik na různých místech? Je evidentní, že část, která se do některých míst v minulosti vrací mi není k dispozici teď a tady v těle při bdělém vědomí. Odněkud mě ta část volá a přitahuje. Co je minulost, když zde v tuto chvíli není hmatatelná, ale jakousi zkratkou – „červí dírou“ se do ní mohu zrovna teď dostat? Existuje tedy minulost?

Ve chvíli, kdy si toto uvědomuji, mohu mnohem svobodněji zkoumat svoje emoce se vzpomínkou spojené. Jsou to příjemné vzpomínky, ze kterých jsem nechtěla vyrůst. Chtěla jsem tam zůstat, protože mi bylo tenkrát dobře. Tahle dětská část, která milovala běhání po venku až do soumraku a mohla zkoumat co se dalo bez omezení si nedokázala najít v dnešním životě místo. Přistihla jsem se, že je mi po ní smutno.

Minulost je velmi zvláštní fenomén. Navozuje přestavu lineárního času. Představu, že jdeme odněkud někam. Když jsem si ale uvědomila, že minulost existuje i teď a je možné se do ní kdykoli vrátit, uviděla jsem čas a všechny body prožívání jako propojené.

Celou následující noc jsem snila o této mé části. Ráno jsem se probudila a tentokrát mi bylo jinak, ta část byla stále se mnou. Vím, na kterém místě ve zdánlivé linearitě má tendence zůstávat a odkud se často nechce vrátit. Tento vědomý prožitek mě s ní zkontaktoval. Odvaha prozkoumat minulost a vědomé snění mi vynesla na světlo tuhle milovanou část. Je to taková správná holka, průzkumnice, objevovatelka se špinavýma bosýma nohama a užaslá nad nádherou okolní přírody. A dnes je od rána se mnou. Jsem zvědavá, co bude dál….

3 Responses

  1. Eva

    Podobně vnímám, jako by se všechny minulé okamžiky vrstvily na sebe. Do mista, kde se prolínají s přítomností. Troufám si říct, že i to platí i pro zkušenost, která teprve přijde. „Jen“ další okamžiky zkušeností. Na záznamu myšlenek (teď nebo za chvíli). Moje představa jde ještě dál a možná za hranice tohoto zrození. Loňská zkušenost, kdy za mě měsíc pracovaly přístroje, mi to potvrzuje. Návrat zpět i výlet do paralelního světa. Je toho hodně, co se nabízí k prozkoumání. Jednu zkušenost však mám potvrzenu: Poznatkem lidského vědění nemusí být jen mozek.

  2. Michal

    Ahoj Markéto, nedá mi to abych po přečtení tvého příspěvku nezareagoval, protože jsem právě dnes v noci prožil něco podobného a vstával s pocitem, že jsem v sobe něco vyléčil a znovu spojil …Ta energie odpovidá tomu co popisuješ … Nechápal jsem taky , jak jsem tak dlouho bez toho pocitu mohl žít a „zapomenout“ na něj … A jen si přeji aby tu už zůstal 🙂 Má ještě někdo podobný pocit z dnešní noci ? 😀
    M. z Vikantic

  3. ...

    Před pár lety jsem se chtěla podělit o svůj prožitek s kamarádem. Byla jsem označena za rozpolcenou bytost. Chtěla jsem mu sdělit, že se už nikdy nemusí bát, protože stejně, jako třeba pozorujeme malé semínko, ze kterého každý den něco nového vyroste a každou vteřinou je to něco jiného. Stejně tak to je i s našim tělem. Můžeme jej sledovat, jak si žije svým životem od malého miminka do dospělého jedince. Naše podstata, která tohle vše dokáže vnímat je stále přítomna a stále může vše plně prožívat A jediné, kdy to může prožívat je teď… nic jiného není…tak to cítím a chápu tvé sdělení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.